MONIKA HOLEČKOVÁ

Hojnost

Co je to hojnost?
Hojnost je přetékání.
Hojné jsou prameny.
Žlutý je paprsek hojnosti.
Hoj je bytí v míru a pokoji. Hoj je blahobyt. (Staročesky)
Hojnost je pocit.
Hojnost trvá.

Malba Moniky Holečkové je od svých počátků plynulým tokem. Skupiny obrazů na sebe v čase navazují, přecházejí jedna ve druhou, bez pomlky vytrvale plynou dál. Kontinuálním pojítkem mezi nimi  je téma země a takřka osobním tématem je propojování dole a nahoře. Monika Holečková formuluje pocit vlastního zážitku pohledu do krajiny, pohledu shora dolů, zhůry, z hory, z věže, zdola nahoru do vysoké klenby, k nebi. Zážitek vnitřně proměňuje v prožitek, promýšlený až ke kraji symbolické roviny. Tam se zastavuje a začíná malovat.
Země, moře, vzduch. Klenba. Plocha. Krajiny na pomezí abstrakce, skrze prožitek velmi osobní a zároveň bytostné. Cudně angažovaný symbolismus na hony daleko od ekologického fanatismu.
Nejnovější proud maleb opět plyne ze starého dobrého zdroje. Bezprostřední inspirační impuls tentokrát pramení ze zážitku nad fotografiemi zemského povrchu z družice. Monika Holečková zprvu na pastelech a v další etapě v olejích hledá a stále přesvědčivěji nachází výraz úžasu nad bohatstvím takových pohledů na Zemi.

 

 

Je to prožitek radostného údivu a přitakání nad krásou a hojností, jež nás obklopují, jichž jsme účastni, aniž bychom si to mnohdy vůbec uvědomili. Ustrnula nad snímky horstev, ústí řek, ostrovů a zálivů z titánské perspektivy, která mate absencí světla a stínu, obvykle nápomocných při tvorbě představy prostoru. Perspektiva z nebes doslova vyvyšuje údolí a snižuje horstva a proměňuje zemský povrch v pestrobarevnou organickou abstrakci. Nová plátna Moniky Holečkové nejsou malířským přepisem Google Maps. Přibližují pocit. Ten se na plátna dostává s neodmyslitelnou malířskou vytříbeností a bohatým senzualistickým kolorismem, podloženými opravdovostí prožitku. Oproti předchozím krajinám, inklinujícím k přímým liniím, abstrahujícím místy téměř ke geometrii, se zde výraz uvolňuje a stává se organičtější. Mušlovité útvary působí jako surrealistická náplava vyvrhnutá na břeh. Oproti předchozí tvorbě je nápadná pestrá barevnost, spojená s radostí hojnosti.
Příklon k zemi je v současném umění zřetelný a jistě není náhoda, že slovo země můžeme nalézt v názvu mnohých jednotlivých děl i celých výstavních projektů a nacházíme je, mnohokrát skloňované, i zde. Je čas. Hojnost se stále děje. Hojnost je cítění původního zdroje života. Zahledět se dovnitř sebe a shledat se živými. Uvědomit si své vědomí. Dívat se odtud ven, na svět v jeho hojnosti projevů života. Vidět je a těšit se. Ne na něco, ale z nich.

Monika Holečková (10.4. 1964 v Praze.) žije a tvoří v Praze, studovala Střední uměleckoprůmyslovou školu v Praze (1978 – 1982), absolvovala v ateliéru užité malby na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze (1982 – 1988) a její obrazy jsou zastoupeny v našich i zahraničních soukromých sbírkách.

 

Lucie Šiklová

copyright © Monika Holečková, website by JanAltonDesign, 2010